Přípravy na cestu - planovaní.

Trasu letu z Prahy do Jižní Afriky jsme se snažili navrhnout ohledem na několik kritérií, které měla původně splňovat. Byly to:

- Dostupnost leteckého benzínu AVGAS 100L.

- Snaha o „nějakou“ úroveň bezpečnosti na zemi.  (Myšleno politická a „kriminální“  bezpečnost)

- Terén s ohledem na předpokládané počasí po trati.

Vzhledem ke složitým poměrům ve východní Africe a špatné dostupnosti leteckého benzínu, zejména na sever od rovníku se nakonec plánování trasy v tomto regionu stalo „honbou za palivem“ tedy hledáním letišť kde se dá natankovat a hledání takové trasy na které se dá z jednoho takového letiště přeletět na druhé. Například snaha (trvající cca 14 dní) vyhnout se přistání v Súdánu byla nakonec přebita realitou plánovaní paliva. Vznikaly třeba takové situace, že jsem v dokumentaci Jeppessen našel letiště které mělo publikovanou dostupnost AVGASu (Jedda – Saudska Arabie). Poslal jsem  požadavek na zajištění přeletového povolení našemu „mailovému kolegovi “ Paulovi Portnoiovi do Anglické firmy Overflight Limited. Ten jen suše odpověděl, že tam sice benzín mají, ale neprodají, jak ví od pilotů skupiny malých letadel která tam byla před cca 14 dny a pro níž zajišťoval rovněž povolení. Tedy informace k nezaplacení. Stejně tomu bylo i v několika jiných případech (např. Adis Abeba) Plán severní části trasy tedy vznikal interakcí našich představ (vzniklých z dostupné oficiální letecké dokumentace) a aktuálních informací o reálném stavu jenž měl Paul od svých předchozích klientů pro které zajišťoval rovněž přeletová povolení.

Naše poslední verze trasy byla ještě den před odletem modifikována informací že v Řeckých Thessalonikách přes které jsme chtěli letět není momentálně AVGAS. (odezva handlingu z Thessalonik) Alternativní trasa vedoucí přes Korfu je jen o trochu delší ale s tou výhodou že na Korfu AVGAS je.

Dalším velkým tématem putování bylo to, že všechny státy Východní Afriky vyžadují přeletové, a přistávací povolení. To vydává každý jednotlivý stát samostatně. Vydává je příslušný úřad pro civilní letectví, v některých státech s přihlédnutím k vyjádření ministerstva obrany. Bez těchto povolení nelze do žádného východoafrického státu malým soukromým letadlem přiletět. (Tedy přiletět třeba lze, ale už ne asi odletět… a asi na dlouho…) Aby to bylo ještě komplikovanější jednotlivá povolení mají časově omezenou platnost. Zpravidla to je 48 hodin. Trasu přeletu jsme tedy museli naplánovat celou dopředu po dnech a na přesné termíny požádat o přeletové nebo přistávací povolení.

Přeletové nebo přistávací povolení není teoreticky problém získat. V mezinárodní letecké dokumentaci (AIP, nebo Jeppessen), se dočtete adresy leteckých úřadů v jednotlivých zemích. Dočtete se kam máte vaši žádost o povolení zaslat. Dozvíte se rovněž i to, co do žádosti máte vyplnit a s jakým předstihem před vaším plánovaným přistáním máte tuto žádost zaslat.

Co se tam ale již nedočtete je to, co dělat když vám nikdo neodpoví.

Praktické fungování těchto úřadu je pro nás těžko představitelné, ale tak nějak jsme z kuloárních informací pochopili, že to vyžaduje známosti. Ty pochopitelně ve Východní Africe nemáme.  Naštěstí existují specializované společnosti, které tyto povolení umí vyřídit. Není jich mnoho, některé se tak jenom tváří, ale nakonec jsme navázali spolupráci s již zde zmiňovanou Anglickou společností Overfly Limited a spolupráce s ní se naštěstí velmi osvědčila